Anténa typu Quad

Dnes jsem udělal za necelé dvě hodiny anténu typu Quad. Je to v podstatě Trell bez obloučků na dipólu. Použil jsem oboustranný kuprex, což bude mít v budoucnu výhodu při mechanickém upevnění na stálý AP. Zatím anténu používám na Warchalking. Její obrovská výhoda jsou malé rozměry. Zářič měří pouhých 12x6 centimetrů, zisk má asi 10 decibelů. V mnoha městech jsou AP na obvodových domech náměstí, takže stačí si sednout "na zahrádku" některé restaurace a s notebookem surfovat. Předtím je nutné pochopitelně kontaktovat poskytovatele internetové služby, který vám třeba na měsíc zprovozní z libovolného AP přístup k síti. Když jsem byl na měsíčním školení ve Vimperku, tak jsem si takhle na měsíc předplatil internet za 375 korun. Jak anténa vypadá bez krytu? Tady je několik fotek z mobilu:

Obrázek níže je druhá strana antény, kde vidíte, že se jedná o oboustranný plošný spoj. Je jasné, že tato strana nesmí být propojena s druhou stranou, která slouží jako zářič. Na zářič se tedy připájí stínění kouxiálu a na vývod uprostřed jeho jádro. Použil jsem opět návod na této adrese.

Dnes, což je 16.6.05 jsem přidal k této anténě panelový konektor N-female, který jsem upevnil přímo na plošný spoj. Anténa má originální konstrukci, která minimalizuje útlum mezi dipólem a výstupním konektorem. Velikost antény se tím téměř nezměnila, takže zůstává velmi malá. Níže je je několik nekvalitních fotek z mobilu Siemens MC60:

 

HOME

 

A nakonec trochu slavné české historie neuškodí :-)

Bitva na Hoře Vítkově roku 1420

Jak to vlastně tenkrát roku 1420 bylo? Urozený vévoda pan Jindřich z Isenburgu pověřil svého písaře Henzelina Freislera aby pečlivě zaznamenal průběh bitvy, o které si všichni mysleli že je předem vyhraná. Že roznesou na kopytech ty české kacíře, že vyhladí do kořene to české prokleté kacířské hnízdo. Že srazí na kolena tu českou pýchu, která si dovolila vzdorovat vůli Svatého stolce. Sama jeho milost římský a německý král se přijel podívat do té kacířské Prahy, jak ohněm a železem do země zadupou ty prokleté Čechy.

Celý svět se spojil proti Čechům

K vyhlazení českých kacířů se tehdy dobrovolně přihlásili bojovníci národů z celého světa. Byli mezi nimi Bulhaři, Chorvaté, Rusíni, Poláci, Holanďané,Valaši, Sasové, Angličané, Jasové, Korutanci a mnoho dalších národů světa. Ti všichni se spojili proti nepatrné hrstce Čechů. Tehdy přes sto tisíc urozených bojovníků stálo proti několika tisícům odhodlaným husitským bojovníkům neprodat svojí kůži zadarmo. Ano, ubránit svoji zemi proti těm křižáckým barbarům, kteří obléhali stověžatou Prahu a chtěli jí vydrancovat. Konečně se před křižáky objevil jejich cíl: Praha. Je to hlava českého království a když tuto hlavu srazíme celé tělo zemdlí a podá se nám. Všichni v křižáckém vojsku si byli jisti rychlým vítězstvím. Nikdo nepochyboval. Vždyť jací to jsou vlastně bojovníci? Řemeslníci a měšťané a s nimi hrstka sedláků. A ten jejich vůdce s jedním okem? Lapka to prý byl! Praha a husité měli jedinou možnost. Vzdát se nám na milost a nemilost. Jenomže Jan Žižka a Boží bojovníci se opevnili na významném strategickém místě, a to na Hoře Vítkově. Bylo to dobře vybrané místo, odkud se dala Praha stále zásobovat, a proto bylo nutné tento vrch bezpodmínečně dobít. Vojenský vůdce celé výpravy Pippo Spano byla liška mazaná a připravil na Pražany a Husity lest. Jízda se bude připravovat k útoku na Vítkov, ale předtím budou královští předstírat útok na Staré i Nové město. Hlavně střelbou z houfnic a útoky malých oddílů. A pak zcela nečekaně vyrazí hlavní útok na Horu Vítkov.

Cizáci sraženi na kolena

Písař je v šoku. Bože smiluj se nad námi. Jak se to mohlo stát? Byli jsme poraženi! Nemohu to pochopit a do smrti to nepochopím. Můj pán a velitel je mrtev. Viděl jsem na vlastní oči tisíce nádherně oděných jezdců cválat přes řeku a vzhůru na planinu k Vítkovské hoře. Až se mi zatajil dech z tolika železa, pestrých čabrak koní a vlajících korouhví. Jak je možné, že již z tohoto pohledu ta hrstka sedláků strachy nezemřela? Jenže ti mazaní sedláci vykopali před sruby příkop, což postup našich jezdců zastavilo. Ti museli slézat z koní a dobývat sruby pěšky. Přesto, že čelo útoku bylo rozbito přesilu útočníků to nezastavilo. Noví a noví křižáci se drali přes padlé, stoupali na mrtvoly, kupící se u paty srubů a přibývalo stále těch, kdo se dostávali výš a výš po srubových trámech. Ano, tam nahoře bylo přeci jen několik desítek obránců a mezi nimi byly dokonce i ženy. A ten jejich vůdce s jedním okem. Vždy jako ďábel se objevil tam, kde již naši dosahovali horních plošin srubů. A svým palcátem každého z našich srazil dolů. Již se ale zdálo, že sruby budou i přes velké ztráty konečně dobyty, hle stalo něco neuvěřitelného. Jako přízrak z okolních houštin vyrazili stovky těch pekelníků našim do zad a v bok. A jejich hrozné selské zbraně kosily naše řady. Tím se celý křižácký útok zastavil. A padali křižáci pod cepy a pod sekerami sudlic, padali sráženi ostatními jezdci a mnoho se jich zřítilo ze svahu nábřežní strany Vítkova. Tam padali ze sedel a byli drceni těly koní, jež se valila přes ně.

Tak hrozně dopadla naší jízda. Osm tisíc jezdců vyjelo proti několika desítkám opevněných husitů a vrátila se sotva polovina. Ti čeští pekelníci dokázali porazit profesionální po zuby vyzbrojenou armádu. A to není jediný ďábelský kousek, kteří ti čeští pekelníci předvedli. O jedenáct let později nás křižáky zahnala na útěk pouhá píseň. Ano! Ta hrozná píseň Kdož sú Boží bojovníci. Věc nehmotná a nepolapitelná. Tenkrát u Domažlic jsme prchali z Čech Všerubským průsmykem v zoufalé snaze zachránit si holý život.

Doslov:

Bohužel rok po Domažlicích přišly Lipany a Husitské polní vojsko bylo poraženo. Přesto všechno následujících 200 let jsme si vládli sami. Nikdo se již neodvážil proti Čechům postavit velkou křížovou výpravu.

TOPlist